Jdi na obsah Jdi na menu

S Horatiem po boku

5. 12. 2007
 

S Horatiem po boku

Blanka Novotná

Psychiatrická léčebna Bohnice, Praha

Víte, kdo je Horatio?“ zeptala se mě s úsměvem členka předsednictva psychiatrické sekce ČAS Blanka Novotná. „Například přítel Hamletův,“ odpověděla jsem s drobným zaváháním. „A víte, proč dostala evropská asociace psychiatrických sester název po této postavě ze Shakespeara?“ „Tak to věru nevím.“ „Protože Horatio prováděl a chránil svého přítele na všech jeho cestách – normálních, obyčejných, i na těch, kde na něj číhala temná zákoutí abnormality.“ A po tomto vyjasnění už mluvila jenom Blanka Novotná, kterou jsme za její aktivitu při navazování evropských kontaktů vybrali za dubnovou osobnost ČAS.

Iniciátorem a duchovním otcem spolupráce psychiatrické sekce ČAS s evropskou asociací psychiatrických sester byl Mgr. Tomáš Petr, psychiatrická sestra, který v roce 2005 navázal kontakt s tehdy ještě pracovní skupinou PNWG (Psychiatric Nursing Work Group). Pracovní skupina se později transformovala v asociaci s názvem HORATIO. V únoru loňského roku se na nás obrátil tajemník této asociace pan Ber Oomen se sdělením, že připravují druhé setkání přípravné skupiny a velmi by prý uvítali naši spoluúčast, mj. také proto, že setkání chtějí uskutečnit v Praze. Vzhledem k dlouhodobému pracovnímu pobytu T. Petra v zahraničí jsem byla výborem sekce pověřena, abych se věnovala další spolupráci s touto organizací.

Mezinárodní fórum bylo v Praze

Třídenní konference, konané v květnu 2006 v Praze, se zúčastnili zástupci 12 zemí (Holandsko, Irsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Velká Británie, Německo, Rakousko, Maďarsko, Turecko, Malta a Česká republika), jednacím jazykem byla angličtina. Zabývali jsme se především náplní činnosti asociace, jejím posláním a také organizačními otázkami, např. formami členství. Součástí programu byl i doprovodný program – návštěva psychiatrického pracoviště, večeře v „pravé české hospodě“, procházka Prahou.

Pro mě bylo setkání s kolegy z jiných zemí velmi zajímavé a hezké. Naprostá většina se kromě činnosti v národních asociacích také aktivně věnuje práci psychiatrické sestry. To považuji za hodně důležité pro to, aby se asociace svým posláním a činností přidržovala praxe a nabízela „zboží“, které zajímá a je přístupné i pro „obyčejné“ sestry. Moc se mi líbilo také jejich profesní sebevědomí.

Těšilo mě, že se účastníci živě zajímali o situaci našich sester na psychiatrických pracovištích, o způsob jejich práce, kvalifikační a pracovní podmínky, ale také společenskou prestiž. V mnoha zemích byla před lety velmi podobná situace jako dnes u nás a bylo především věcí sester samotných, aby svými postoji a prezentací své práce dosáhly změny.

Mne, vzhledem k vlastní psychoterapeutické orientaci, hodně zaujaly zkušenosti kolegů ze Skandinávie, kde to byly právě psychiatrické sestry, které velmi významně pomohly prosadit a rozvíjet využití např. rodinné terapie. Společně jsme také konstatovali, že zrušení specializovaných oborů pro psychiatrické sestry na našich VOŠ považujeme za velmi nešťastné.

Část účastníků navštívila příjmové oddělení Psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde zcela spontánně sdělovali, že oddělení je podobné tomu jejich víc, než by čekali, a s uznáním hodnotili atmosféru oddělení a přístup personálu. Během jednání jsem oceňovala snahu „západoevropských“ kolegů maximálně zohlednit odlišné podmínky v postkomunistických zemích, nejen finanční a materiální, ale také týkající se možných zájmů, postojů a motivací našich sester. Záměrem asociace přitom není charitativní působení, ale spíše podpora kreativního přístupu k vyhledávání vlastních zdrojů.

Bylo mi nabídnuto členství a – ohromná radost!

V průběhu konference se mi dostalo té cti, že mi bylo nabídnuto členství v předsednictvu asociace HORATIO, které jsem přijala. Psychiatrická sekce ČAS se stala řádným členem asociace HORATIO v srpnu 2006. Asociace má v tuto chvíli 9 řádných členů (Holandsko, Irsko, Švédsko, Finsko, Norsko, Česká republika, Chorvatsko, Kypr a Malta) a řada dalších zemí projevila zájem o spolupráci a popř. statut pozorovatele.

Mezinárodní spolupráci považuji pro naši sekci za velmi důležitou a přínosnou. Přestože si dokážu představit řadu námitek typu: „Máme dost problémů doma,“ domnívám se, že mít alespoň pootevřená okna a dveře do okolního světa, je nezbytné už kvůli „přísunu čerstvého vzduchu“. Větší rozhled také umožňuje odstup a realističtější pohled na vlastní starosti a může zdravě relativizovat přílišné sebeuspokojení.

Doufám také, že prostřednictvím úzké vazby mezi asociací HORATIO a psychiatrickou sekcí ČAS se podaří postupně vybudovat takovou formu spolupráce, která by byla srozumitelná a smysluplná i pro naše členy. Přála bych si, aby mezinárodní kontakty a zahraniční zkušenosti byly dostupnější i pro sestry, které z různých důvodů nemohou vycestovat na delší dobu do ciziny, mohly jim nabídnout možnosti setkání se zahraničními kolegy u nás doma, poskytnout finanční podporu při účasti na zahraničních konferencích nebo krátkodobých stážích apod.

Máme v tomto směru už dvě první vlaštovky. V druhé polovině března se v holandském Arnhemu uskutečnila první mezinárodní konference o psychiatrickém ošetřovatelství pořádaná HORATIO. Naší sekci se podařilo najít prostředky, které umožnily účast jedné psychiatrické sestry na této konferenci. O měsíc později se bude v Praze konat již 10. celostátní konference Po stopách psychiatrického ošetřovatelství, na které slíbily účast sestry z Holandska a Velké Británie.

Spolupráce s asociací HORATIO by nebyla možná bez velké podpory celého předsednictva psychiatrické sekce, a proto bych touto cestou ráda svým kolegyním poděkovala za důvěru i pomoc.

Článek byl otištěn v časopisu Florence 4/2007.